Horn Studio

Jsem velmi rád, že jsem začal studiem a zkušenostmi se širokopásmovými reproduktory, protože kdyby tomu tak nebylo, jsem přesvědčený, že bych v tom neměl do teď jasno a nemohl bych tuto úvahu zprostředkovat tady i vám.

Začněme pokusem. Vezměme obyčejný levný, a nebo ten nejlepší možný širokopásmový reproduktor, na tom v testu vůbec nezáleží, a porovnejme na nich znění různých zesilovačů. Budou slyšet značné rozdíly. Proč? Širokopásmové hornové reproduktory se právě svojí konstrukcí blíží k ideálnímu (zde pominu zkreslení membránou a omezení rozsahu, rýpalové by mi to neodpustili). Lehká membrána, silný magnet se rovná silný motor, reproduktor snadno kopíruje signál, každá změna je okamžitě slyšet. Každý je schopný ihned určit, který zesilovač hraje lépe a který hůř. Vysoké preference budou mít jednoduché elektronkové, pak bude veliká mezera, potom budou tranzistorové Áčka typu PassLabs, možná srovnatelná s poslední generací digitálních zesilovačů a nejhůře dopadnou konvenční, značková mnohasetwattová tranzistorová analogová monstra. Pro někoho možná kacířské tvrzení, pro mnohé logické vyústění.

V podstatě vítězí lampy, tranzistory jsou horší, pro oboje ale platí, čím menší výkon – méně zesilovacích stupňů, tím lepší znění na jeho konci. Rýpalové opět namítnou: Však připojte tu vaši jednočinnou nízkovýkonnou SET lampu k mým špičkovým komerčním drahým bednám a uslyšíte, který zesilovač je lepší. To je hrubé nepochopení celého problému. Tato úvaha vede na slepou kolej. Abychom to pochopily správně, a nediskutovaly, zda bylo dříve vejce, a nebo slepice, je třeba se na problém podívat z druhé strany.

Jasně, elektronkový SET na takovéto reproduktory nestačí výkonem a mnohdy ani tlumením, často velmi podladěný basák se bez nízké výstupní impedance tranzistorového zesilovače ani neobejde. Pokud ale dáme elektronkovému zesilovači správný reproduktor, okamžitě se nám odmění perfektně konturovanými tóny.

Ale dobře, celé to tedy otočíme, dejme všem testovaným zesilovačům ty nejlepší možné podmínky, a to jsou právě ony „nadupané střeďáky“ bez filtru, kde při jednom wattu příkonu bude kolem 100dB akustického tlaku. To musí být ony tranzistorové 300W zesilovače přece na prázdninách. Tady musí i skeptici souhlasit. Taky že jsou na prázdninách, takový širokopásmový reproduktor nepředstavuje pro silný stroj žádnou zátěž, nedochází k proudové limitaci, reproduktor nádherně kopíruje signál a „tranzistorák“ může snadno ukázat, co v něm opravdu je. Dokonce bude mít před „lampáčem“ výhodu dostatečné rezervy výkonu a činitele tlumení. V těchto luxusních podmínkách citlivých reproduktorů výkonové tranzistorové zesilovače, s přepychovými parametry, před elektronkami rychle ztrácí svůj glanc. Citlivý reproduktor okamžitě odhalí všechny nedostatky v signálovém řetězci. Citlivý reproduktor, bez přidaných filtrů, velmi dobře slyší a slyšíme to dobře i my. To co tranzistorový zesilovač předvádí do citlivého reproduktoru bude zajisté předvádět i do standardního, komerčního méně citlivého, akorát to bude všechno méně slyšet.

A tady se nabízí otázka, která je zároveň celou pointou tohoto zamyšlení. A nebude náhodou méně slyšet něco i ze samotné muziky?

No to je zcela nabíledni, že ano. Na hladových reproduktorech se ztratí část problémů celého audio řetězce, a tím i část vzácného signálu. Už se vám někdy stalo, že jste měnily různé přístroje a rozdíly nebyly slyšet a nebo byly zanedbatelné? Je to pro to, že jste jednoduše narazily na limit některého přístroje ve svém aparátu. Mnozí ani netuší, kde je ten limit schován a kde vlastně začít. V materiálním světě ani dokonalost neexistuje, i ten nejlepší přístroj má svoje chyby. Účel je začít, najít a opravit alespoň ten nejslabší článek řetězu.

Ale co když se mi nelíbí charakter znění citlivého širokopásmového reproduktoru. Ano, to je jediný správný argument. Je třeba hledat kompromis mezi účinností reproduktoru a jeho zněním s přihlédnutím na technologii zesilovače. Přece nebude tranzistorový zesilovač jako standard aparátu jen proto, že má 300W, čímž končí všechny jeho výhody. Potřebuji vybrat z těch nejlépe znějících reproduktorů ten nejcitlivější, abych mohl použít nejjednodušší možný zesilovač, který co nejméně pokazí signál. Pokud mám silný tranzistorový zesilovač zapojený na necitlivé reproduktory, budou tyto reproduktory maskovat jeho projev, a budou tedy maskovat i samotnou hudbu. Budu pak nucený napravovat nedostatky různými kombinacemi, ale ztráta jemných detailů se už dohnat nedá. Na místo interpretů začnou hrát roboti, ztratí se barvy a drobné nuance, které muzice dávají přirozený charakter.

Pokud jste neprošly touto cestou, nedozvěděli jste se, jak ve skutečnosti ten který zesilovač, DAC, reproduktor vlastně hraje. Lidské ucho si totiž snadno přivyká a hudba jsou hlavně emoce, nastupuje psychoakustika, a tam kvalita nehraje takovou roli. Pokud se vám ale stalo, že jakmile skončí oblíbená skladba, poslech se stává obtěžující a přestává po chvíli bavit, jste na nejlepší cestě provést tento test, abyste se dověděli, čím to vlastně je. Nebo to můžete přeskočit a rovnou přijet se do Horn Studia přesvědčit, jestli vás tato cesta osloví. Ale to vám pak nic jiného nezbývá, než věřit. Mě tento postup změnil hodnotový žebříček a ukázal mi cestu k jinému znění audia.

Není náhodou, že pokud se podíváte na světové top žebříčky reproduktorů, na prvních místech se pohybují Voxativ a JBL. Ačkoliv by se zdálo, že jsou obě tyto kategorie, od sebe na hony vzdálené (na jedné straně pouze jeden širokopásmový reproduktor a na straně druhé stojí v podstatě výkonný PA systém), mají společnou jednu velmi důležitou vlastnost. Touto společnou vlastností je vysoká citlivost reproduktorů, což má za následek, že stačí velmi malý výkon zesilovače k dosažení značného akustického tlaku a s ním i výkonové rezervy. Všechny rozdíly v přístrojích na ně napojené, budou zřetelně slyšet a ty elektronkové mají zjevnou výhodu.

Horn Studio v podstatě má v zastoupení velmi podobné produkty ve svém portfoliu.

Na jedné straně špičkové širokopásmové reproduktory Japonské Fostex, Anglické Lowther, či Německé AER, všechny osazené v hornech pro rozšíření šířky pásma.

Na straně druhé dvou, tří i čtyř pásmové velmi citlivé reproduktory, dělené standardně filtry s možností připojit je na jednoduchý elektronkový SE zesilovač.

Když tuto úvahu celou shrnu v krátký závěr.

Cesta signálu by měla být co nejkratší.

Všude, kde dochází k výraznému napěťovému zesílení, je potřeba použít elektronky.

Citlivější reproduktory zahrají lépe detail a dynamiku.

Výsledek nejvíce ovlivňují impedance.

A je nyní na nás, vybrat ten nejlepší možný zesilovač, reproduktory, DAC, kabely.